Stavby světské a posvátné

V době železné bylo běžné stavět trvalé stavby, které sloužily k bydlení, výrobě

anebo k posvátným účelům. Obytné domy byly kůlové konstrukce a jejich stěny byly omazány hlínou a omítnuty. Střecha byla pokryta rákosem. Menší domy sloužily jedné rodině, např. domy z Bezdědovic. Na keltských sídlištích se nacházely také větší domy, které sloužily pravděpodobně ke shromažďování nebo společenské elitě jako palác. Na sídlištích bývají nalézány další nesídelní objekty, např. pece, zásobní jámy, ohrady a hliníky.

Specifické postavení mají posvátné stavby - mohyly a svatyně. Výjimečný nález svatyně byl učiněn na vrcholu Burkovák u Nemějic (okr. Písek). Nalezlo se zde přes 4 000 drobných keramických plastik – sluneční kolečka, sluneční cívky a zoomorfní plastiky ptáků a koní. Předpokládalo se, že na vrcholu stál strom, na kterém bylo vše zavěšeno. V roce 1945 bylo ale Bedřichem Dubským odhaleno několik kůlových jamek, které poukazovaly na existenci konstrukce či kůlů. Unikátní nález byl datován do 6. století př. n. l.; podobný objekt se objevuje pouze v severovýchodní Itálii, tzv. venetská svatyně.

Z doby laténské pochází objekt poblíž obce Záhrobí v katastru města Bělčice. Jedná se o čtyřúhelný val o výměře 101x107 metrů. Uvnitř byly nalezeny náznaky stavby v západním rohu opevnění. Datován byl do 3. - 1. století př. n. l., avšak využíván byl i během středověku a raného novověku. Dodnes je patrná jeho západní a jižní část vyvýšená nad úroveň pole. Stavba plnila zřejmě mocenskou a symbolickou roli.