Až nakonec světa

Po roce 1407 získali Blatnou páni z Rožmitálu, kteří ji začali využívat jako své rezidenční sídlo. V pořadí druhý z pánů z Rožmitálu a na Blatné Jan se proslavil jako věrný obránce krále a odpůrce husitů, a to přestože se přidal ke stížnému listu proti upálení mistra Jana Husa. Mohl se také pochlubit hned dvěma slavnými potomky. Jedním z nich byla dcera Johanka, která se v roce 1450 vdala za Jiřího z Poděbrad. V roce 1458, kdy jej česká šlechta zvolila za krále, se i Johanka stala královnou. Ve vládě byla oporou svému muži zejména díky své moudrosti a rozvaze. Podle ní byl pojmenován dub v zámecké zahradě, u kterého měla královna Johanka sedávat.

Poněkud známějším se stal Lev z Rožmitálu a na Blatné, jenž byl první toho jména, které se odrazilo nejen v erbu rodu, ale také ve jménech jeho potomků. Ačkoliv byl katolík, sloužil věrně svému králi a švagrovi Jiřímu, kterému se přezdívalo husitský král. V roce 1465 se vydal s početnou družinou na diplomatickou cestu po světských dvorech Evropy. Jeho cílem bylo oslovit knížata a krále, aby se spojili jako protiváha papežské kurie a také v boji proti Osmanům. Navštívil Burgundsko, kde poprvé viděl bruslení na ledě, Anglii, Francii a španělská království, kde se zastavil na mysu Finis Terre, tedy konci světa, a poklonil se svatému Jakubovi v Santiago de Compostela. Cestu zpět vedl přes Portugalsko, Benátky a Rakousko až do Blatné, kde jeho putování skončilo v roce 1467. Po svém návratu nechal vymalovat rytířský sál ve Starém paláci na hradě v Blatné, který je dnes pravděpodobně nejstarším rytířským sálem v Česku, a také Zelenou světnici ve věži.

O jeho cestě se dochovaly hned dva cestopisy - od Gabriela Tetzla z Norimberku a od Václava Šaška z Bířkova. Druhý z nich se dochoval pouze v latinském přepisu Stanislava Pavlovského z roku 1577. Dlouho se právě jemu přičítala absence jakékoliv informace o diplomatickém jednání pana Lva, avšak je možné, že deník Václava Šaška z Bířkova byl napsán jako příběh rytíře, kde jsou více vyzdvihovány rytířské ctnosti a činy než politická jednání.