Z války se zrodilo město růží

První světová válka přinesla nevýslovnou zkázu pro celý svět. Jizva po tomto konfliktu je dosud patrná v každé obci v podobě památníku padlým. V Blatné je to socha Svobody, která byla odhalena v roce 1923. Žena se smutnou tváří vychází z válečných hrobů, avšak její podstavec není osázen žádnými jmény, neboť z Blatné padlo mnoho mužů, přesně 90 občanů, z toho šest legionářů. Stejně jako socha vyšly z této války i dvě osobnosti, které se výrazně zapsaly do dějin nově vzniklého Československého státu.

První z nich byl Antonín Kalina, jehož jméno nese náměstí u sokolovny v Blatné. Přestože patřil k Mladočeské politické větvi, stal se roku 1894 tajemníkem okresního výboru v Blatné. Roku 1901 byl zvolen do Českého zemského sněmu a v roce 1907 se dostal do Říšské rady, kde se přidal k Jednotě nezávislých pokrokových poslanců Čech a Moravy. Zde se seznámil s Tomášem Garriguem Masarykem a během války pracoval v odboji jako člen Maffie. Po obnovení činnosti Říšské rady v roce 1917 přednesl požadavek o obnově českého státu a následně se v roce 1918 zúčastnil setkání Národního výboru v Ženevě společně se zástupci československého odboje. V politice zůstal až do své smrti v roce 1922.

Druhou osobností byl Jan Böhm, jehož růžařské podniky daly Blatné označení město růží. Poprvé se se svou vášní setkal během války, když byl na frontě raněn a převelen do Vídně, kde pracoval jako zahradník. V nově vzniklé republice se přestěhoval do Blatné na neudržované a kamenité políčko. Zde začal s pěstováním růží. První výsledky se dostavily až v roce 1921. V roce 1925 vypěstoval svou první růži, kterou pojmenoval po své dceři Máňa Böhmová. V roce 1928 zakoupil administrativní budovu, dnešní vilu Böhm u Kalinova náměstí, aby byl blíž svým polím. Významem dosahoval Tomáše Bati a Blatné se začalo říkat „město růží“. Jeho činnost byla nejprve přerušena druhou světovou válkou a následně ukončena zestátněním v roce 1950. Poté již jen sledoval, jak je jeho podnik ničen amatéry.