Protektorát v Blatné

V roce 1938 započal rozklad Československa. Nejprve byla 30. září podepsána Mnichovská dohoda, kterou bylo Československo přinuceno odevzdat pohraničí. Pak 15. března 1939 začali Němci obsazovat celý náš stát pod záminkou ochrany. Vznikl protektorát Čechy a Morava.

Když Němci přišli poprvé do Blatné, vylepili všude plakáty s nápisy „Niemand darf hunger – Nikdo nesmí hladovět“. Postavili polní kuchyni na třídě J. P. Koubka a začali rozdávat jakousi polévkovou šlichtu. Seběhlo se mnoho lidí, aby získali něco zdarma. Ti byli fotografováni a použiti k propagandě obhajující okupaci „hladovějícího“ Československa. Kousek odsud stál starší pár manželů Simandlových, kteří nebyli příliš majetní. Když se žena chystala vykročit z domu pro jídlo k Němcům, zadržel ji Jóža Simandl zlostným výkřikem: „Půjdeš-li mi k těm německým lotrům, tak se ke mně nehlas.“ Vrátila se tedy do domu a společně se svým mužem jen hleděla na své sousedy, jak se honí za kusem žvance.

Zatýkání představitelů české společnosti začalo 1. září 1939 po napadení Polska. Mezi zatčenými byl také Emil Kohn, starosta Židovské náboženské obce v Blatné. Ten byl zavražděn 13. září téhož roku v Buchenwaldenu. Postupně se zvyšoval útlak židů. Nejprve se objevily antisemitské nápisy na budovách, z nichž nejznámější byl nápis na podnicích: „Psům a židům vstup zakázán!“ Posléze bylo v roce 1942 deportováno 27 blatenských židů do Terezína, odkud pokračovali většinou do vyhlazovacího tábora Osvětimi. Z celkem 31 deportovaných Židů jich bylo v koncentračních táborech zavražděno 27.

Německá okupační správa se snažila odstranit vše české, což se v prvních dnech projevilo na názvech ulic. Zaměřila se i na symboly první republiky jako např. sochu Svobody, která pozbyla helmu a kříž, znázorňující vojenský hřbitov legionářů. V březnu 1942 zrekvírovali Němci zvony. Došlo i na sv. Barboru, neboli Klinkáč, který přečkal rekvizici v roce 1916. Před sejmutím zvonů byl jejich hlas nahrán na gramofonovou desku, která pak vyzváněla na pohřbech a slavnostech.

Období protektorátu nezanechalo jen zkázu a zmar, ale také novou výraznou stavbu v Blatné. V roce 1942 byla dokončena nová budova spořitelny, připomínající pokladničku, na konci třídy J. P. Koubka. Po válce se nad vstupem objevil městský erb vytvořený sochařem Jindřichem Hildprandtem.