Mohylová kultura

Zvyk vršit nad hroby mohylu se v jižních Čechách držel již od doby bronzové a přetrval i během doby železné, v 8. až 4. století před naším letopočtem Mohyly měly kruhový či oválný půdorys o průměru až 20 metrů a výšce až 2 metry. Halštatské mohyly mívaly dřevěnou nebo kamennou konstrukci v podobě věnce, pláště na vnější straně nebo kamennou hrobovou komoru uprostřed. Uvnitř centrální komory byly uloženy milodary a popel nebožtíka.

Výbava hrobu se lišila podle pohlaví a postavení pohřbeného jedince. U mužů bojovníků se nacházely zbraně (meč, hroty kopí, nůž), kování čtyřkolového vozu a výbava koně (udidla, ozdoby). Do ženských hrobů byly uloženy šperky a hygienické potřeby (nožíky, břitvy, korále, náramky). Mohyly pak byly často druhotně použity k pohřbu nebo dokonce již v pravěku vykradeny.

Mezi chudší hroby jsou řazeny ploché žárové hroby, kdy je popel nebožtíka uložen v nádobě. Proražené otvory ve dně nádoby naznačují víru v posmrtný život a existenci duše. Tento jednodušší pohřební ritus převažuje na Blatensku zejména od 5. století před naším letopočtem.

Četná pohřebiště z doby železné a slovanské byla objevena na návrších severně od Blatné poblíž obcí Chlum, Bezdědovice a Dobšice. Kvůli hliněné konstrukci se zachoval pouze zlomek těchto rituálních staveb, a to v zalesněné oblasti, kde nepodlehly intenzivnímu zemědělství. Tento způsob pohřbívání v době halštatské dal název zdejší kultuře – halštatská mohylová kultura.