Cechy a řemesla

Řemeslníci v Blatné se již od 15. stol. sdružovali do cechů, aby tak ochránili vlastní činnost a dohlíželi nad kvalitou výrobků. Za nejstarší zmínku o takovém cechu může být považována listina z roku 1489, kde jsou jmenovány masné krámy, z nichž měl majitel platit daň. Přesvědčivějším dokladem existence organizace řemeslníků jsou jejich artikule, které udávaly nejen pravidla pro provozování řemesla, ale také mravní zásady pro každého člena. Blatenští krejčí získali své artikule již v roce 1586. Dále se dozvídáme o artikulích řezníků (před rokem 1649), patera řemesel-kovářů, zámečníků, kolářů, bednářů a truhlářů (před rokem 1658), mlynářů (1717), koželuhů (1718), pekařů (1735) a dalších.

Nejpočetnějším řemeslem v Blatné byli ševci. Před rokem 1681 byli již dozajista sdruženi do cechu s vlastními cechovními řády, které propůjčili obuvníkům do Kasejovic. V roce 1753 zde bylo 19 ševcovských mistrů, kteří byli schopni splnit objednávku na 1000 párů bot učiněnou vojenskou komisí v roce 1788. Koncem 19. stol. se toto řemeslo rozrostlo až na 75 ševcovských mistrů, takže se o Blatné ustálilo úsloví: „Tam je to u ševců.“

Součástí výbavy cechu musely být také pečetidla a prapory, na nichž se objevovali patroni jednotlivých cechů a jejich typická znamení. Pečetidlo neboli typář sloužilo jako razítko cechu k potvrzování mistrovských, tovaryšských listů a obchodních smluv. Užívání praporců během procesí převzaly cechy od bratrstev v 18. stol. Tyto velké praporce se vytahovaly během svátků, významných mší a pohřbů. Zanikly postupně po reformách Josefa II. v roce 1782. Teprve po roce 1803 si cechy pořídily menší praporce, které byly umisťovány na kraj kostelních lavic.